Tomáš "Pokosil" Sadil opět řádil na svazovce

V poslední době se snažím břehy Labe navštěvovat spíše v týdnu, kdy u vody není tolik lidí a na rybách je to opravdu znát. K vodě jezdím vždy na noc. Místa si nijak zvlášť nepředkrmuji, vždy nakrmím zhruba kilem kuliček, když přijedu a po půl kilečku dokrmuji po každém záběru.
Pro tyto vycházky jsem si vytipoval jedno místo, na kterém se mi dařilo hlavně na podzim a doufal jsem, že by se zde mohly ryby vyskytovat i nyní. Moje předpoklady byly správné a prvního záběru se dočkávám hned první noc. Záběr dostávám před půl dvanáctou, kapra však pokládám na podložku až ve 23.56h. Mohutný labský šupináč, který dlouho a vytrvale bojoval má nakonec nějakých 90cm a necelých 13kg. Zachutnala mu dlouho dipovaná kulička Xka!

Další noc jsem se dočkal akorát jednoho tlouště a dvou cejnů. V půl desáté dopoledne dostávám brutální padák na pravý prut. Vlasec se položil na hladinu a já si šel zaseknout dalšího cejna. Zvedám prut, domotávám povolené metry vlasce a lehounce dosekávám. V tom se mi prut přihne, jak kdybych chytil nějakou vázku, a konec vlasce se pomalu rozjíždí dolů s proudem. Jen stojím, opřený v prutě a čekám, jestli se mi rybu podaří zastavit a otočit směrem ke mně. To se mi sice daří a ryba jede směrem k mému břehu. Takových 50m pode mnou a 20m od břehu najednou cítím, jak zajíždí pod nějakou větev nebo strom a tah ustává. Jediné co cítím je vázka, se kterou nemůžu vůbec hnout. Sbíhám těch 50m po břehu, stojím téměř před vázkou, ale montáž ne a ne povolit. Zkouším to odtamtud všemožně dostat, ale drží to tam jako přikované. Poslední, co mě napadá je poprosit staršího pána lovícího na druhé straně, jestli by mi nepřijel pomoc s pramicí. Ten přikyvuje.
Mezitím, co mi jede pán na pomoc, sedím skleslý na břehu a rybu už na konci vlasce ani necítím. Naskakuju do lodi a v tom se mi znovu roztáčí cívka pod rukama. Adrenalin znovu vystřeluje na maximum a my jedeme směrem k vázce. Po chvilce se dostávám z pod vázky a opět cítím brutální tah ryby. Rybu dojíždíme po zhruba 200m po proudu a začíná brutální labský boj!
Přes hodinu se přetahujeme tam a zpátky. Chvilku má na víc ryba na druhé straně mého prutu, chvilku mám zase menší převahu já. Už zhruba po prvních 20-ti minutách ryba vypouští bubliny a můj pomocník prohlašuje, že půjde nejspíš o sumce. Sám nevím, výpady nevypovídají úplně výpadům sumce, ale na háčku může být opravdu cokoliv. Minuty utíkají jako hodiny a mě pomalu ale jistě dochází síly. V Prutu stojím opřený skoro celou svojí vahou, ale s rybou stejně nemůžu hnout a zvednout ji ode dna směrem k hladině. Po desítkách výpadů, stovkách odvinutých metrů vlasce a nespočtu bublin se ryba konečně ukazuje na hladině. Je to obrovský labský šupináč! V tu chvíli se mi rozklepala kolena ještě víc a já věděl, že mám na prutě svojí dosavadní životní rybu z Labe!
Posledních pár výpadů a kapr se pokládá na hladinu. Pomalu ho navádím do sítě podběráku. A je můj! Doslova si sedám na prdel a nemůžu uvěřit vlastním očím. Jsem hrozně dojatý a moc ani nevnímám, co se kolem mě děje.
Přijíždíme ke břehu, kapra pokládám do podložky a jen nevěřícně koukám. Je to tam! Ještě ani nevím, jaké jsou míry kapra, ale vím, že je to stoprocentně můj nový osobák!
94cm dlouhý a 18kg těžký říční šupináč, se zvláštním červeným okem, na které je stoprocentně slepý, si zprvu vysloužil přezdívku Pirát, ale rozhodl jsem se, že jméno Terminátor pro něj bude daleko výstižnější…
Neodolal mé oblíbené Retro Kukuřici! Návazec jsem měl čistě z 30lb fluorocarbonu, podvěs pro kuličku z pletenky a to celé osazené háčkem vel. 4. V jednoduchosti je síla!

Následující noc na onom místě dostávám opět záběr těsně před půl dvanáctou. Další vyčerpávající souboj a po více než půl hodině pokládám do podložky další selátko. Tentokrát 86cm a rovných 15kg! Jsem štěstím bez sebe! Kapra pouštím, dokrmuji zhruba kilem kulí a vychutnávám si vítěznou Plzínku.
Další noc, v pořadí už čtvrtá. Vše jede už v zaběhlých kolejích. Po příjezdu hned krmím kilem boilies a pruty letí do vody. Netrvá to ani tak dlouho a na podložce mi leží další bombovej šupík s váhou 11kg. Rychlé foto a maže zpátky. V Průběhu večera a nad ránem jsem udělal ještě dva záběry. První byl šupináč, kterého jsem odnesl na podložku, navážil mu opět něco kolem 11-ti kil, ale byla mi taková zima, že jsem si ho ani nevyfotil a plaval domů. Kolem půl šesté ráno další záběr, další ryba přes 10kg, tentokrát lysec, ale neměl jsem sílu ani na to ho vyndávat z vody, takže jsem ho v podběráku jen „vypnul“ a rovnou pustil. Dopoledne, když vylezlo slunko, litoval jsem, že jsem si je oba nevyfotil, ale co už.

Další den se večer ani nad ránem nic nedělo, až kolem 9h dostávám pomalý záběr a na konci první ryba pod 10kg z tohoto místa. Krásný lysec s nádhernou stavbou šupin na ocasní ploutvi, kterého jsem si musel také zvěčnit.
Je to tu většinou o jednom záběru denně, ale když už to pípne, je to většinou slušná ryba. Uvidím, co přinesou následující dny…

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.